SvetloAtlantidy nám odeslal(a) následující článek: Posuzováno moderníma očima, zdá se být dnešní svět jakýmsi vrcholem naší civilizace. Ano, v mnoha ohledech se dá říci, že tomu tak skutečně je. Téměř ve všech oborech je vývoj skutečně na virtuálním vrcholu. Technologie se neustále vyvíjejí, počítače jsou stále chytřejší a výkonnější, naše domácí spotřebiče vyžadují stále méně energie na svůj provoz ( na druhou stranu je nám jich podsouváno stále více). Také ušetříme mnoho času, jelikož právě tato zařízení a veškeré možné stroje nám umožňují, abychom měli více času pro sebe. Ono to jde ale ruku v ruce s tím, že vše musí být rychle uděláno, každá promarněná vteřina je problém a tak se lidé ocitají v tom, co označujeme stres. A aby toho nebylo málo, fenomén rychlosti se projevuje, bohužel, i v jiné oblasti, kam naopak vůbec nepatří. A tou je naše zdraví.

Nie, v človeku niet absolútne nič božského! A prečo je vôbec potrebné hľadať a nájsť správnu odpoveď na túto otázku? Pretože si o sebe myslíme omnoho viac, než je zdravé. Pretože si neodôvodnene a pyšne pestujeme nezdravé sebavedomie, z ktorého nemôže nikdy vzísť nič dobrého.
Porovnajme si napríklad umelca a jeho umelecké dielo s Tvorcom univerza a človekom, ktorý je taktiež Jeho dielom. Ak napríklad umelec namaľuje nejaký obraz, medzi ním a jeho obrazom sa nachádza obrovský rozdiel čo sa týka miery ich seba uvedomenia. Človek je totiž vedomý si seba samého, kým jeho dielo zostáva vždy iba nevedomým predmetom. A práve na tento priepastný rozdiel v miere seba uvedomenia maliara a jeho obrazu treba zvlášť poukázať. Je to totiž rozdiel medzi vedomým a nevedomým.

Transmise:

Lidské tělo má tvar a každé vypadá jinak. Někteří lidé jsou si podobní, jiní používají stejná gesta, mimiku a zjednodušeně řečeno se chovají stejně.

Zrození podoby:

Člověk se vyvinul (zformoval) na základě toho, co ho buď ovlivnilo, uhnětlo nebo co přijal za své. Přijmutí za své je pravděpodobně hlavní princip, který do důsledku činí a tvaruje naše podoby, které pak projevujeme a vyjadřujeme, tím že jsme. My jsme přijali socializaci a societa přijala nás.

Přirozeně tak obohacujeme kolektivní proudy, které jsme zdědili (přijali) narozením do specifického rodu a místa (identifikovali jsme se s prostředím, národem, rodinou, atp.). Přetváříme „náš“ svět už jenom tím, že žijeme, do aktuální podoby, protože jsme lidé a žijeme tu.

Nedávno byly Dušičky, vzpomínali jsme na mrtvé, nosili jim na hřbitovy obětiny, zapalovali svíce. Je to pradávný zvyk, který je v různých podobách udržován po celém světě. Zaujalo mě, jak tomu bylo u starých Řeků a tak, inspirována touto dobou, posílám povídání na motivy knihy Antická obec.

Existuje jeden zaujímavý precedens, s ktorým si ľudia nevedia rady. Ak sa totiž nájde niekto, kto pochopí, že iba konaním dobra môže on sám dospieť k dobru, k šťastiu a k životnému naplneniu, ak teda začne konať dobro, aby mohol v budúcnosti on sám dobro zožať stáva sa, že sa zrazu akoby všetko obrátilo proti nemu a zo všetkých strán naňho zaútočí všemožné zlo.
Mnohokrát to býva až také silné, že sa ľudia zľaknú a upustia od svojho predchádzajúceho rozhodnutia vydať sa na cestu dobrého chcenia. No a len čo tak urobia, len čo začnú žiť svoj život tak, ako pred tým, všetko sa opäť akoby zázračne upokojilo a dostalo do normálu.

Milí přátelé,

je mi jasné, že i mnoho z Vás se (nejspíš nedobrovolně) nechalo nakazit virem spěchu, ale chtěla bych Vám vyprávět pohádku. A to navíc velmi zvláštní pohádku – není totiž vymyšlená, skutečně se stala a dál se děje. A co víc, Vy se můžete stát její součástí. Tak se na chvilku pohodlně usaďte a věnujte pár minut čtení, prosím...

SvetloAtlantidy nám odeslal(a) následující článek:

Od pradávna hoří v člověku touha odhalit mystéria a tajemství, která ho obklopují. Často z nich má strach, ale přesto si nedá pokoj, dokud nedosáhne odpovědi. Proč vůbec? Musí to být více, než jen zvědavost, jelikož pokud je člověk jen zvědavý, při náznacích velkých obtíží se stáhne do ústraní a počká, dokud se situace neuklidní a začne znovu. V tomto případě ale děláme něco, co se může zdát nepochopitelné a mnohými skutečně nepochopené. Ve snaze dosáhnout pochopení, vzdáme se často všeho, co jsme doposud drželi a vydáme se novou, námi neprozkoumanou cestu, aniž bychom byť jen tušili, co nás čeká.

Anonymous nám odeslal(a) následující článek:
Vždycky se mi líbil život upírů jako takový.
Někdy jsem si dokonce představovala jak v noci ležím a pomalu usínám když najednou se nade mnou objevil krásný temný muž, pohladil mě po tváři a přiblížil se k mému krku.
Tisíckrát jsem si představovala jak jeho zuby prošli mou kůží a jak mnou projde bolest i vášeň zároveň. Jak sladce mu chutná má krev a jak i já cítím blížící se změnu.

Zážitky z výstavy v galerii DOX
16. 6. až 12. 9. 2011
Inspirace Rudofrem Steinerem: Myslet bez konce
O galerii DOX jsem už psal vloni (po návštěvě velké výstavy Kaplického díla), takže už znovu nebudu opakovat superlativy, jak povedený je to prostor… i když se od té doby ještě rozrostli.
Tentokrát je v hlavní a největší výstavní dvoraně hned v přízemí poskytnut prostor dost zvláštnímu „úmyslu“, protože se nejedná o výstavu Steinerovu (i když některé jeho práce tam jsou také). Jsou to vesměs všechno díla, která – ať už přímo nebo nepřímo – byla Stinerovou filosofií či některou z jeho myšlenek inspirována. Jsou to díla pocházející hlavně ze střední Evropy, a překvapilo mě, že jsou spíše moderní, než z doby života Steinera, nebo krátce po ní.

Aj vy si tak ako mnohí iní myslíte, že si človek môže robiť v podstate beztrestne čo chce ak je natoľko „šikovný“, že ho pritom neprichytia? Ak sa dokáže vyhnúť tomu, aby bol postihnutý súčasnými zákonmi? Myslíte si, že ak je človek obdarený dostatočnou mierou takejto „šikovnosti“ môže naozaj beztrestne klamať, podvádzať, kradnúť, jednať nečestne, byť nespravodlivý a zlý voči iným ľuďom? Áno, prax nám ukazuje, že sa to dá a mnohí ľudia takýmto spôsobom aj vskutku jednajú, ale naozaj si je možné myslieť, že takáto životná filozofia sa im môže „prepiecť“ skutočne beztrestne?